
Dlouho jsem plakávala, že k nám děda nemůže, když je táta doma. Nenáviděla jsem ho za to, ale postupem času jsem si 'zvykla..'
S babičkou (z mamčiny strany) ještě nějakým způsobem vždy vyšli. Ale včera se pohádali a co hůř kvůli mě. Jako kam mám jít na školu.. Ale myslí, že to byl jen nějakej start. :// Nemohla jsem to poslouchat, tak jsem zalezla do pokoje a tam plakala a plakala... Plakala jsem tak hodně, až mě to natahovalo a chtělo se mi zvracet. Nechtěla jsem, aby to tak dopadlo, nepotřebovala jsem další krachy v rodině.
Ráno mi přišla smska. Od babičky, byla děsně dlouhá, ale ve směs se tam omlouvala, ale co teď? Nic jsem neodepsala a co jsem jako měla? Mám babičku strašně ráda a to asi i víc než tátu, ale je to těžký. Co jsem měla dělat, než mobil položit a jít do vany.
Na druhou stranu si babičiny smsky vážím a to hlavně pro to, protože taťka mi k tomu nic neřekl. Ani maličko nenaznačil omluvu.
Vím, že vás to asi nezajímalo a že si to asi ani nikdo nepřečetl, ale moc to pro mě znamenalo, vám to tu napsat..










Přeji,aby se to všechno urovnalo :D A taky mě napadlo,jestli se nechceš zapojit do mé soutěže o nejkrásnější blog a ty na to máš a prosím neber to jako spam, jen mě to tak napadlo, když vidím tvůj krásný blog :D Jo a prosím napiš mi jestli se přihlásíš či ne:D